EDU MIX: UŽ FLOW SAMICA POZNALA SPOJENECTVO V PRALESE

Print Friendly

( ZDROJ ČTK – upravené)     Umělecké salóny jsou termínem sahajícím  do Francie druhé poloviny 17. století. Pařížské salony byly prvními veřejnými výstavami výtvarného umění. Na počátku 19. století zažíval pařížský salon svůj největší rozkvět a jeho vliv na evropské umění dosáhl vrcholu, konzervativní založení akademické poroty však předurčilo jeho pozvolný pád. Nepochopení pro nové směry vedlo roku 1863 ke vzniku takzvaného Salonu zamítnutých a roku 1884 Salonu nezávislých, které lze chápat jako kolébku moderního umění.

Salony se konaly i v bývalém Československu, tradici měl třeba ve Zlíně, kde ho v roce 1936 inicioval Tomáš Baťa. Přehlídky byly obnoveny v roce 1996. V Praze se podobná konfrontační výstava uskutečnila v roce 1988 v Bruselském pavilonu na Výstavišti a velmi úspěšné expozice se zúčastnilo asi tisíc malířů a sochařů. Vedle děl národních a zasloužilých umělců se na něm už prezentovali i autoři zavrhovaní režimem, jehož konec se blížil. Salony výtvarníků se dnes poměrně hojně konají v regionech, kdy se vždy shromáždí díla s určitým tématem či technikou. Známý je třeba salon na výstavišti v Litoměřicích. Od roku 1993 pořádá charitativní aukční salony výtvarníků Konto Bariéry.

 PRAHA – Na tradici uměleckých salonů známých především z 19. století navazuje centrum současného umění DOX.  Pořadatelé vyzvali nejen umělce, ale i širokou veřejnost se zálibou v malování, aby svá díla představili v prestižní galerii. Výstava, na níž jsou tradičně obrazy zaplněny celé stěny, potrvá do 25. května. Výstava v DOXu svou koncepcí instalace obrazů v několika řadách nad sebou navazuje na instalace pařížských salonů. Principem otevřené účasti však připomíná Salon nezávislých, který razil heslo „žádná porota, žádné ceny“.

▬  iUSER DAKUJEMDOBRE    Aj „nádeje slovenského filmu“ točia slabé diela. Film neprešiel ani základnou dramaturgiou Ako na úrovni mikrodramaturgie (motivácie postáv, gradácia jednotlivých obrazov) tak na úrovni makrodramaturgie (Nie je to vôbec poviedkový film. Je to skôr celovečerák o psychopatickej postave Mokosa a sú tam prilepené k tomu nejaké epizodky. Aj tak chýba akákoľvek logika radenia jednotlivých obrazov. Všetko sa deje len tak pre nič za nič, v dôsledku čoho je film od polovice nekonečná nuda a sú to len také moralistické výstupy „o živote“). Nemajú všetky slovenské filmy z posledného obdobia (okrem Liovej Domu) vôbec vyriešenú dramaturgiu. Film chce byť sociálnou kritikou. Ale jeho vrcholný spôsob ako to robí je, že nastrihne lakomého dôchodcu na Fica rečniaceho v telke. Réžia je ešte odfláknutejšia ako scenár. Toto má byť moderný realistický film? Za posledný pol rok som ich videl niekoľko (Konečná uprostred cesty, Za kopcami, Chlapec na bicykli) a všetky boli bravúrne formálne zvládnuté. Ďakujem, dobre sa len tvári ako umenie. Formálne spracovanie je veľmi slabé. Dialógy sú rovnako popisné ako v Paneláku. Nič sa tam nedozviete cez herectvo, keď niečo vyplynie z kontextu, tak to postavy vzápätí povedia v replike. Oľhová, Obšil sú výborný divadelní herci. Režisér ich však vôbec nezvládol. Oľhovej výstup na balkóne mal byť jednou z najmrazivejších častí filmu, no ja som sa rehotal. Samé teatrálne gestá, lacné vulgarizmy, Oľhová sa može aj roztrhať, ale pôsobí to ako fraška. Rovnako mala byť mrazivá aj šikana medzi deťmi. Pre mňa ďalší moment otrlého kina. Rehotal som sa. A Mokoš, čo ide vyhodiť psa z balkóna??? Všetky postavy sú buď chudáci alebo v afekte konajúce kkkvyyyy. Jedine Krobot hrá pomerne civilne a snaží sa svoju postavu zambivalentniť, aby nepôsobila plocho.  Pózerstvo. Akoby ho točil človek, čo sa živí nakrúcaním reklám a potom dostane výčitky svedomia, tak natočí aj voľačo o tej krutej realite.  Situácie sú smiešne neuveriteľné, postavy plávajú vo vzduchoprázdne. Emócie sú docielené len excesívným herectvom a eticky dosť prepálenými zábermi na starých ľudí v starobinci. Zábery na postihnutú ženu sú vyslovene vydieračstvo typu Modré z neba. Pozrite sa na chudáka slintajúceho. Nie je to ako u Seidla, ktorý natáčané postavy zobrazuje vo frontálnych celkoch, aby vám dal precítiť celú tragiku ich existencie a zároveň naznačil svoj sarkastický odstup. Toto je len také voyerské očumovanie. Kde je aká sociálna kritika? Film nijako neanalyzuje sociálnu nerovnoprávnosť, ani neobnažuje spôsob vzniku odcudzenia medzi ľudmi. Afektované scény strieda nuda a nakoniec je tam tá svadba a to je už úplne na zaspanie. Dve hodiny desať minúť?  Jedna hviezda za Krobota a jeden nápaditý záber z balkóna na parkovisko (Jeho obsah je však rovnako nepremyslený ako zvyšok filmu. Ako môže niekto odtlačiť zaparkované auto a prečo ho neobišiel po trávniku? Áno, tvorcovia chceli metaforu o uviaznutí v marazme. Keď však chýba základná logika, je to iba smiešne.) a jedna hviezda za to, že je to viac nuda ako na nervy lezúca trápnosť ako napríklad v Líštičkách. Som sklamaný. Už počujem všetkých obhajcov filmu ako sa oháňajú rečami o „pravdivosti“ a o tom „že to tak v živote chodí“ a o tom, že „obsah je dôležitejší ako forma“, a že to je umenie a bla bla bla. Chcem počuť jeden racionálny argument podložený nejakým príkladom z filmu, ktorý by ma donútil prehodnotiť môj postoj.citácia z CSFD – Film Ďakujem dobre

◙ Jak sám Jiří správně poukazuje, je dvakrát starší než já. Mužům v jeho věku ráda podržím hůl když lezou do tramvaje, ráda okřiknu teenagery, kteří jim nechtějí uvolnit místo, a ráda s nimi nad šálkem čaje probírám pro ně zásadní témata jako zbytnělá prostata, nedostatečná erekce, vznik stařeckých skvrn nebo důchodové připojištění. Tím ale veškerá romantika končí.Právě dlouhodobé kouření trávy a nezpochybnitelné dopady na psychiku a inteligenci jsou možná příčinou toho, že probírání těchto témat považuje Jiří za známku vzrůstající intenzity erotického fluida mezi námi. Ve skutečnosti ve mně Jiří X. Doležal vzbuzuje pocity spíše soucitné.Také mé neandrtálské geny se v jeho přítomnosti nijak neozývají (což bude mimochodem i proto, že navzdory Jiřího tvrzení nejsem přírodní zrzka). Promiň Jiří, ale nabídku kvalitního sexu po páteční poradě vedení musím z výše zmíněných důvodů zdvořile odmítnout. S mou psychickou podporou ovšem můžeš počítat i nadále – na konci středního věku a na prahu období, kdy se psychické i fyzické chátrání již nedá zvrátit, to nemají lidé tvého druhu, bývalí nadsamci, vzpomínající na zašlou slávu, vůbec jednoduché.Milý JXD, jsi takovým Milošem Zemanem mých erotických snů. Jezevec, vrávorající v oblaku kouře, co se jednou za čas pokusí o imitaci aligátora, s pružností a sex-appealem hostujícího člena skupiny Maxim Turbulenc. Co se týče úspěšnosti u mladých dívek, jsi na tom vlastně ještě hůř – Miloš má alespoň Kačenku, ty můžeš olizovat leda tak vaporizér. PARAFRAZA REFLEX

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply

Powered by WordPress | Designed by: video games | Thanks to Wachdienst, Trucks and SUV