RECENZIA: MONEYBALL – JE SKVELÝ a MÁ 6 + 1 NOMINÁCIÍ NA OSKARA

Print Friendly

Moneyball (USA 2011) 133 minút

Oscar – 6 nominací: Nejlepší film, Herec HR – Brad Pitt, Herec VR – Jonah Hill, Scénář – A, Střih, Zvuk


Námet: Michael Lewis. Scenár: Steven Zaillian, Aaron Sorkin, Stan Chervin. Réžia: Bennett Miller. Kamera: Wally Pfister. Strih: Christopher Tellefsen. Hudba: Mychael Danna. Účinkujú: Brad Pitt, Jonah Hill, Robin Wright, Philip Seymour Hoffman, Chris Pratt, Spike Jonze, Tammy Blanchard, Jack McGee, Nick Searcy, Glenn Morshower, Arliss Howard, Kerris Dorsey, Javier Montoya a ďalší. Scénář: Steven Zaillian, Aaron Sorkin, Stan Chervin, Michael Lewis
Kamera: Wally Pfister
Hudba: Mychael Danna

Premiéra 2. februára 2012
Moneyball
Drama / Sportovní / Životopisný
USA, 2011, 133 minRežie: Bennett Miller

Režie: Bennett Miller

Česká premiéra: 01.12.2011
Pojem moneyball pochází od člověka jménem Billy James a jde poměrně o svéráznou baseballovou teorii. Ve zkratce se dá vysvětlit tak, že jste-li majitelem klubu sedne k počítači a nové hráče si vyberete na základě statistik a analýz. A je vám v podstatě jedno, že ti jsou už třeba staří nebo za výkonnostním zenitem Oakland Athletics Billy Bean, jehož hráčskou kariéru zabila vysoká očekávání, jež nedokázal naplnit. Jelikož jeho největší hvězdy byly rozprodány, najal si vysoce inteligentního ekonoma Petera Brandta a společně se pokoušeli uvést v praxi opovrhovanou a značně kontroverzní myšlenku, která vůbec nebere v úvahu hráče jako takové, ale pouze jejich jednotlivé schopnosti. Logicky se tak oba ocitají v nemilosti a se svými metodami tvrdě narážejí hlavně u kouče Oaklandu Arta Howea. Scénář k filmu napsali dva z nejlepších hollywoodských „pisálků“ současnosti – Steven Zaillian (Schindlerův seznam, Gangy New Yorku) a Aaron Sorkin (The Social Network), oba držitelé Oscara. A na výsledku je to hodně znát.
Moneyball je do posledního detailu přesně a precizně scenáristicky promyšlený. Z drtivé většiny je tvořen dialogy, skoro vůbec nenudí. Promluvy mají náboj a šťávu, postavy si fantasticky nahrávají a v tu pravou chvíli dokáží náladu odlehčit jemně ironickou nebo vtipnou poznámkou. Zatímco v takovém Rockym, Fighterovi nebo starším Vítězství sledujeme „jen“ cestu outsiderů k ohromnému úspěchu, tady se útočí na něco víc. Perfektně napsané charaktery už do jisté míry svých cílů dosáhly, chtějí ale způsobit revoluci v populárním sportu, který je v USA takřka náboženstvím. Snímek se tak dá interpretovat na vícero rovinách.
Brad Pitt je v titulní roli dost civilní a odvádí zcela přesný výkon, který má daleko k  hvězdným kreacím. To, že film sám produkoval, svědčí o tom, že v myslích fanoušků chce být něčím víc než pouhou hollywoodskou star. Věříte mu každou vteřinu, každé slovo a každé jeho gesto. Minimálně oscarová nominace ho asi nemine. Pro mnohé překvapením bude Jonah Hill, dosud známý spíše z hrubozrnějších komedií. Ekonomického experta Petera Brandta ztvárnil bezchybně. Kooperace a pověstná chemie mezi nimi skutečně funguje. Uvěřitelnost charakteru je s podivem zejména právě u Hilla, jehož fyzické proporce nepatří k nejdokonalejším, proto by se jeho obsazení mohlo jevit jako hodně riskantní, ale nemáte jediný důvod díky jeho zvláštnímu charismatu nevěřit všem hráčům v týmu, že si získal jejich respekt a nebaví se na jeho účet.  I on by možná zasloužil nějakou tu nominaci na zlatého plešouna. Philip Seymour Hoffman už má podstatně méně prostoru. A o ostatních představitelích už nemá de facto cenu mluvit. Drtivá většina zápasů, jejichž jsme svědky, jsou archivními televizními záznamy a „původního“ materiálu je jen velmi málo. Tudíž má čas na vytvoření atmosféry a vztahů mezi postavami, na jejichž vývoj se může plně soustředit. Jelikož je baseball pro něho pouze záminkou k rozmáchlému vyprávění o malicherných (v rámci celospolečenském) snahách jednotlivců, nemusíte k plnému pochopení tomuto sportovnímu odvětví nějak extra rozumět. Jde tu o něj až ve druhé řadě, a to by mohlo být pro evropského diváka stravitelnější. Film plyne v pomalejším a klidnějším tempu, má však značný vnitřní náboj. Přirovnal bych to k člověku, který je v euforii, ale není schopen se navenek radovat a raději vše drží.  Pozitivním faktem také je, že život tomuto příběhu nenapsal typicky přepálený ultrašťastný konec a tvůrci vše prodali bez jeho nadstavování. Závěr je tak příjemně a lidsky melancholický a k typicky hollywoodské sladkobolnosti má hodně daleko. Zásadnější vadou na kráse je smrtící stopáž (skoro dvě a čtvrt hodiny), jež zapříčiňuje extrémně pomalý rozjezd a poměrně dlouho trvá, než se do děje tzv. dostanete. Také rovina s manažerovou dcerou, díky níž najde muž správné směřování své životní cesty, může na někoho působit rušivě a lehce prvoplánově. Ani extrémní množství dialogů nemusí být každému po chuti, ale to už se filmu moc vytýkat nedá, tady jde spíš o osobní očekávání. Moneyball se zřejmě zařadí k velkým oscarovým kandidátům. Příběh člověka, který se snaží změnit něco, co celoživotně miluje, může ostatním dodat sílu k něčemu, na co už se dlouho chystají a pořád to odkládají. Je to důkaz toho, že když se o něco snažíte, měli byste za tím jít a ono to nejspíš bude fungovat. Byť ne úplně tak, jak by si člověk přál.
Film vznikol podľa skutočného príbehu Billyho Beana: baseballovému tímu chýbajú vhodní hráči i financie, si najme mladého ekonóma Petra Branda a za pomoci počítačovej štatistickej analýzy sa pokúsia experimentovať a zmeniť zaužívaný systém. Jednoducho je to šanca pre nedocenených hráčov – zdanlivých „outsiderov“, ktorých baseballový svet považuje za nevhodných, lebo sú už starí, chorí alebo problematickí. Kuriózna zostava sa podpíše pod  zmeny a výsledky.

Román Michaela Lewisa v roku 2003 rozpráva príbeh  Brada Pitta ako herca, producenta.   Brada Pitta v postave Billyho – akoby ani nehral, ale skutočne bol štyridsiatnikom, ktorý vie ako chutí neúspech,  ale chce za sebou niečo zanechať a nevzdáva sa. Nehovorí o svojich obavách či frustrácii, domýšľame z krátkych akoby televíznou kamerou zachytených spomienok, výrazu tváre, pohľadu. Ale zároveň z neho priam fyzicky vyžaruje odhodlanie, húževnatosť. Kamera ho sleduje v dlhých záberoch bez slov a jemu niekedy stačí jednoducho vystrčená spodná pera, alebo emotívne gesto, inokedy rozpačitý a stále chlapčenský úsmev, aby vyjadril škálu pocitov. Billy bol športovým talentom  a vzdal sa štipendia  na univerzite. Je predurčený na veľké veci…Tie sa neudiali. Nevzdal sa, a začal s športovým  manažmentom. Ale nedarí sa mu. Stretáva s mladým asistentom, na pohľad nenápadným a nesympatickým, ale  bystrým absolventom univerzity – Petrom (vynikajúci Jonah Hill) a rozhodne sa využiť pohľad prestížneho vzdelania  pri zostavovaní mužstva, hoci celé jeho okolie sa búri. Označenie „moneyball“ sa stalo v baseballe technickým pojmom a nie je náhoda, ak má i istý metaforický presah, čo sa týka skutočnosti, že ide i nejde o veľké peniaze.
Moneyball by mal byť dobre nakrútený film. Režisérovi nabúral mýtus o americkej dokonalosti“. Film nekončí víťazstvom. Takže zostávajú pochybnosti o duchu manažérskych a obchodných aktivít.

Obsah filmu Moneyball:

Snímek Moneyball společnosti Columbia Pictures je natočen podle skutečného příběhu Billyho Beaneho (Brad Pitt) – bývalého nadějného hráče baseballu s vyhlídkami na oslnivou kariéru, který se poté, co nedokázal splnit nadějná očekávání, se svou soutěživou povahou raději zaměřil na administrativní stránku tohoto sportu. Na počátku sezóny v roce 2002 se Billy ocitá v zapeklité situaci: jeho špatně financovaný tým Oakland Athletics, zvaný též lidově A’s, přišel o své nejlepší hráče (znovu), kteří se nechali zlákat velkými týmy (a s tím souvisejícími nemalými platy) a on je nucen dát svůj tým znovu do pořádku a zahájit sezónu s třetinou původního rozpočtu. V touze po vítězství se Billy rozhodne jít proti klasickým zvyklostem, které v baseballu platí. Zaměří se zcela mimo baseballová hřiště na zneuznané teorie Billyho Jamese a najme Petera Branda (Jonah Hill), inteligentního ekonoma, který vystudoval univerzitu v Yale. Společně se postaví selskému rozumu vyzbrojeni odhodláním vše přehodnotit a vybaveni počítačovou statistickou analýzou, kterou baseballová administrativa dlouhodobě ignoruje. Dospějí k neuvěřitelným závěrům a začnou najímat hráče, které zbytek baseballového světa považuje za příliš nevhodné, příliš staré, příliš nemocné nebo příliš problematické, kteří jsou ale současně všichni velmi nedocenění. Jak se Billy a Peter neúnavně tlačí kupředu, vzbudí jejich nové metody a pozoruhodná sestava outsiderů pozornost ostatních týmů, médií, fanoušků i hlavního manažera jejich vlastního týmu (Philip Seymour Hoffman), který odmítá spolupracovat. Tento experiment ale nakonec vede nejenom ke změnám v tom, jak se baseball hraje, ale také k výsledku, který Billymu definitivně otevře oči a posune ho na zcela novou úroveň. (oficiální text distributora)

 ▬ HODNOTENIE CS FILM: 90 %

▬  STORY 90%;  CELEBS 100 %; REAL LIFE & MIDCUT CRITIC CHOICE 80%, FUN 60 %; ARTHOUSE 100 %

KOMENTÁRE CSFD:  Fantasticky nápadito a inteligentne napísané, brilantne zrežírované filmové stelesenie inšpiratívnosti a dobrého úmyslu. Baseball mi je ukradnutý, myšlienka tohto dielka je však aplikovateľná do akejkoľvek branže – vsaď na vlastný inštinkt, kráčaj svojou cestou a nezapredaj sa. Prečo to Sorkin so Zaillianom neumiestnili do zákulisia nakrúcania filmov, ktoré taktiež stojí na tímovej práci? Oscarové žne by boli isté. Hoci tu sú tiež veľmi pravdepodobné…
Nejlepší film se sportovní tematikou za poslední roky. Je jedno, jestli rozumíte baseballu, nebo máte vztah ke sportu jako takovému. Sorkinův brilantní (opět) scenář je hlavně o zapálení pro věc, bezmezné víře svému úsudku a v to, co dělám, i přes riziko ztráty svého kreditu. Interakce Pitt – Hill byla přímo diváckým pošušňáním. To vše bez otravného klišé a falešně
efektních scén, které by rády rozplakaly snad i kámen (viz. např Warrior).
Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co symbolizuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští.zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení.
Moneyball…další z těch sportovních dramat, které je zase ale o trošek jiné, než ostatní filmy ze světa baseballu. Baseball bych z tohodle filmu nicméně i tak vynechal. Není to zrovna sport, který bych dvakrát vyhledával, ale pořád jsem filmu napálil bůra. Proč? Protože je neskutečně lidskej…emoce mi skrz něj prošli do celýho těla a mohl za to hlavně Brad Pitt, který předvedl nádherný výkon.
Najodpornejší herec na planéte si nielenže zahral v excelentnom filme, ale dokonca tam hrá skvelú postavu a hrá ju tak, že som sa tešil na každú ďalšiu scénu s ním. Interakcie s Pittom (jasná nominácia na Oscara) bezchybné. No a je to samozrejme brilantná scenáristická prácička (Zaillian, Sorkin, čo dodať?). Takto sa vyhnúť väčšine klišé a zároveň dať rozprávaniu normálny dramatický oblúk s gradáciou a (netradičným) vyvrcholením, to fakt klobúk dolu.
Tak tohle je abslutní bomba roku. Neskutečně jsme si užíval spoluexistenci s Billym od první až do poslední vteřinky příběhu jsem se stal jakýmsi Billyho divackým já. Je úplně jedno jestli rozumíte bejsballu nebo ne, protože já mu nerozumím vůbec a přesto jsem na konci filmu měl sto chutí vstát a poklonit se. Ze začátku jsem si myslel, že Billy se snaží jen dělat svou práci, ale na konci mě bylo jasný, že v Billový srdcový komoře má bejsballová pálka s míčkem vyhraznej sarka velkej prostor. A ty detaily, když třeba Billy neodolá a přijde na stadion a kouká se po plných ochozech a davech přešťastných fanoušků a v tom jeho pohledu vidíte všechno, celej smysl tohoto filmu, nádhera . Stejně jako ty dialogy, když chlapci po prohraným zápase rozjedou zábavu ve velkým stylu a přijde tam Billy seřve je a je hrobový ticho a on jen řekne „ano, tohle je zvuk porážky“. A ten závěr mě roztrhal, ne písnička, ne rozhodnutí, ale to odůvodnění. Už to tak bývá, že sportovní filmy v sobě mají spousty emocí, ale tenhle k nim přidal duši jednoho z nejsprávnějších chlapů co jsem kdy na plátně viděl. A Brad Pitt ? Líp by Billyho nezáhral ani bůh.
The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k „solitérovi“, který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen „daddy, you´re such a loser“… Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět)
Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví.
Baseballoví fajnšmekři si to určitě užijí víc, než já. Docela mě bavili ty zákulisní diskuze koho koupit a koho ne, ale to prostě nestačí. Film má dvě a čtvrt hoďky a moc se tam toho nestane. Dobře, vsadil na neotřelou myšlenku vybírat hráče podle statistik…a dál? Scény s dcerou vystříhat, ději vůbec neprospívaj a zábavě taky ne. Brad Pitt taky nic moc výkon. Prostě průměr průměrů, který se tak moc snaží být Oscarový, že zapoměl na diváka. Zajímalo by mě, kdo si tohle pustí znova.
Neuvěřitelné, Bennett Miller při svém druhém filmovém odpalu a hned tak úžasný homerun! I když samozřejmě v poli má hráčský kádr velmi silný, na první metě velezkušený matador Brad Pitt (Post: herec, Status: aktivní, Narozen:18.12.1963 (Shawnee, Oklahoma, USA), Pálka: L, Hody: R, Výška: 5-11 (180 cm), Váha: 180 lbs. (82 kg), College: University of Missouri, Draft: 1987 – 1th round by Hollywood, Californie), na druhé podceňovaný a spíše přehlížený hráč Jonah Hill, v poli pak Philip Seymour Hoffman a další hráči Světové série. Tým se jakoby zázrakem vyhnul obvyklé vlně mnoha zranění a nekvalitních výkonů a celkem překvapivě se kvalifikoval do playoff, kde zastával roli naprostého outsidera. Nakonec se však probojoval až do Světové série a má velkou naději dojít až do samotného finále a celou sérii vyhrát…
║Rozpočet $50miliónov║Tržby USA $75,524,658║Tržby Celosvetovo $106,102,951▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $9,736,512 //počet predaných kusov 466,979║ Tržby za predaj DVD v USA $10,216,393 //počet predaných kusov 601,318║ Podľa ukážky to vypadalo na zaujímavú a strhujúcu športovú drámu ale opak je pravdou, jednak baseball ako šport mi moc nehovorí a tento film ho ani nijak divákovi viac nepriblíži, nepríde na žiadne priame silné športové momentky, tieto veci sledujeme len z ústrania, príbeh sa venuje len manažérovi tímu, ktorý vsadí na nepraktickú obnovu rozpadnutého tímu, a tím to hasne a príbeh sa nikam zvlásť neposunie, nič nedá na vrch, nestrhne, Brad Pitt ako vždy hrá slušne, aj keď to odplúvanie do kelínkov je dosť bleee, taký Philip Seymour Hoffman skoro neviditeľný, podľa mňa veľké sklamanie, je to dosť podobné ako o niečo lepší Jerry Maguire. A tak trochu ma zaráža rozpočet $50miliónov, jedine že by 3/4 z rozpočtu išli na honoráre. __7nominácii na Oscara je asi sranda??? len potvrdenie že aká fraška je udeľovanie Osvarov, to ako neboli lepšie filmy za rok 2011???
Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší.
Nejlepší a nejzábavnější film o baseballu, jaký jsem kdy viděl. Před zhlédnutím jsem počítal s tím, že z filmu žádný velký zážitek mít nebudu, protože baseball je pro mne zapadlou španělskou vesnicí, ale obavy byly liché. Vynikající výkon Brada Pitta a neméně výtečný scénář neodovolily, abych filmu přestal věnovat pozornost. Pitt napupmuje testosterón, popľuvá do hrnčeka a potom si nájde si tlstého šprta, ktorý za neho urobí úlohu s matematiky. Za málo peňazí je kopa muziky, nerd systém vychádza, davy sa radujú, no divácky dlhé a nezáživné. V tých pár slowmotion záberov hádzania lopty nemám pocit, že som stál pri niečom gulervúcom/víťaznom a vyznelo to ako keby som si prečítal športovú stránku novín. A rodinná zápletka nefunguje. 

You can leave a response, or trackback from your own site.

Leave a Reply

Powered by WordPress | Designed by: video games | Thanks to Wachdienst, Trucks and SUV